Pavilon pramene Svoboda, který sousedí s Mlýnskou kolonádou a není v pravém slova smyslu kolonádou, patří také do správy SPLZaKu a má také zajímavou historii.
Až téměř do poloviny minulého století bylo místo, kde dnes stojí dřevěný pavilon pramene Svobody, vzdáleno od tehdejšího karlovarského lázeňského světa. Oddělovala je mohutná skála, sahající až do koryta Teplé (stávala na ní socha sv. Bernarda).
Podle známého karlovarského lékaře Davida Bechera (1772) byly ve stráni nad dnešním pramenem Svobody známy vývěry termální vody již v 16. století. David Becher zde nechal vyhloubit pramenní jímku. Od roku 1812 tu stával cizinecký špitál (Fremdenhospital) a podle něj se nazýval i tento pramen Špitální. Teprve odbourání skály umožnilo prodloužení promenády na levém břehu Teplé a výstavbu nových lázeňských zařízení. Jedním z nich byla budova Lázní III. (původně Lázeňský dům, Kurhaus), postavená za 350 000 zlatých v létech 1864 – 1867. Při hloubení základů byla odkryta puklina v žule, ze které vyvěralo velké množství termální vody. Aby se těchto nežádoucích přítoků do stavební jámy zbavili, sledovali tuto puklinu kousek dál jižním směrem a tam umístili pramenní jímku. Řadu let pak voda tohoto nového pramene zásobovala balneoprovozy právě sousedních Lázní III.
Teprve v roku 1872 začala sloužit pro pitnou léčbu. Byl zde postaven malý pramenní templ a ještě později, v roku 1877 byl přesunut na dnešní místo. V r. 1897 jej nahradil osmiúhelníkový dřevěný pavilon, jehož replika slouží pro pitnou kúru dodnes. Původně se jmenoval Lázeňský, ale jeho jméno bylo brzy konjunkturálně změněno na počest panujícího císaře na pramen Františka Josefa. Dnešní jméno dostal až v roce 1945.