1871 – 1881, Josef Zítek
Původní Zítkova vize o vzhledu neorenesanční stavby se podstatně lišila od její konečné podoby. Slavný architekt ji původně zamýšlel jako dvoupodlažní a ještě honosnější. Po svém dokončení nebyla kolonáda přijata s velkým nadšením. Prý neladila s charakterem lázeňského centra.
Od roku 1893, kdy byla prodloužena ke Skalnímu prameni, měří 132 m. Pod její střechou, kterou nese 124 korintských sloupů, se nachází orchestřiště a pět minerálních pramenů. Její prostory zdobí alegorické plastiky a sochy.
Tato kolonáda představuje novorenesanční lázeňskou architekturu. Jedná se o jednu z nejkrásnějších staveb ve městě, která je vystavěna na místě starších lázeňských staveb a většího počtu pramenů. Za Marie Terezie zde byly vybudovány Mlýnské lázně.
Kolem roku 1800 zde byl ve stylu pozdního empíru vystavěn pavilon Tereziina pramene. V r. 1811 postavil A. Giesel, drážďanský stavitel, objekt rovněž v empírovém slohu, vybavený ochozem s dřevěnou podlahou (přezdívaný „dupárna"). V r.1830 byla za kolonádou Nového pramene nákladem hraběte Chotka realizována parková úprava promenády Tereziina pramene.
Z roku 1869 pochází projekt Josefa Zítka, ještě v podobě patrové stavby s prosklenou zimní kolonádou, sahající od Nového pramene až téměř k prameni Skalnímu. V roce 1871 stavitel J. Zítek předkládá skromnější projekt v dnešním rozsahu. Stavba kolonády byla dokončena v roce 1882. Busta J. Zítka je umístěna poblíž Mlýnského pramene. Neorenesanční sloupová stavba má délku 132 a šířku 13 metrů. Kryje celkem pět pramenů -
